Abychom si mohli popsat jak vizitky vznikli, jak se v čase měnil jejich vzhled a funkce je potřeba hned na začátek trochu odbočit a říct si něco o samotném slovu vizitka. V češtině známe pojem vizitka a navštívenka. Tyto slova jsou synonyma a jsou tedy za sebe zaměnitelné. Ústav pro jazyk český říká:
"Vizitka a navštívenka jsou i ve slovnících uváděny jako synonyma, ovšem výraz navštívenka je mnohem úžeji vymezen. Podle Slovníku spisovného jazyka českého se jedná o lístek malého formátu z tužšího papíru se jménem majitele, popř. s jeho titulem, adresou ap. nebo podle novějšího Slovníku spisovné češtiny jde o lístek s vytištěným osobním jménem (užívaný ve společenském styku). Oproti tomu vizitka může znamenat také lístek podobného charakteru umístěný na dveřích, nebo v jiném významu i doklad, reputace. Vizitka je výraz obecně používanější, jedním z důvodů bude jistě i nespecifikovanost její podoby a také skutečnost, že ve slově navštívenka pociťujeme souvislost se slovesem navštívit, ačkoli nemusí být vždy přímou výzvou k návštěvě.
Ve vší úctě k Ústavu pro jazyk český si dovolím alespoň z části nesouhlasit. Nezpochybňuji, že slova jsou synonyma, ale neměli by být. Když se podíváme do anglicky hovořících zemí, rozlišují Business Card, tedy něco jako naše vizitka. Dále znají pojem Visiting Card a právě to bych si dovolil pokládat za navštívenku. Aby byl výčet kompletní tak ještě existuje pojem Trade Card, ale o tom později. Každopádně v tomto textu dále budeme vizitku a navštívenku rozlišovat. Další zavádějící ve výše uvedené citaci je, že navštívenka podle ní snad vybízí někoho k návštěvě. Opak je pravdou. Navštívenka v pravém slova smyslu sloužila a slouží k ohlášení návštěvy. Ukončeme již jazykové okénko a pojďme se konečně podívat na historii samotnou.
První zmínka o něčem co by se s trochou představivosti dalo nazvat předchůdcem vizitky přichází z Číny. Dřevěné destičky se jménem používali tamní úředníci. Zajímavostí je, že touto destičkou se po smrti označoval hrob zemřelého úředníka. Nicméně z Číny pochází i první opravdová vizitka. Tedy spíše navštívenka jak jsme si vysvětlili. V 15. století si místní aristokracie oblíbila navštívenky ručně psané na hedvábném papíru. Později s rozšířením do nižších vrstev byl hedvábný papír často nahrazován rýžovým. Účelem těchto navštívenek bylo ohlášení záměru někoho navštívit. Byla doručena s předstihem a hostitel se tak mohl na vzácnou návštěvu připravit. Navštívenky ohlašující návštěvu panovníků a ceremoniál jejich předávání se označuje jako Meishi. Toto pojmenování i s etiketou předávání vizitek se v asijských zemí a zejména Japonsku dochovalo do dneška.