Vizitka - kus papíru který říká kdo jsi.
Díl 2 - Jak s vizitkou nakládat
Vizitku zná bez nadsázky každý z nás. Najdou se lidé kteří za ně utrácejí mění, stejně jako lidé, kteří je považují za archaickou záležitost. Na začátek se podíváme jak vizitka vznikla, jak se vyvíjela v čase a proč je dnes známe v podobě jaké je známe.
Abychom si mohli popsat jak vizitky vznikli, jak se v čase měnil jejich vzhled a funkce je potřeba hned na začátek trochu odbočit a říct si něco o samotném slovu vizitka. V češtině známe pojem vizitka a navštívenka. Tyto slova jsou synonyma a jsou tedy za sebe zaměnitelné. Ústav pro jazyk český říká:
"Vizitka a navštívenka jsou i ve slovnících uváděny jako synonyma, ovšem výraz navštívenka je mnohem úžeji vymezen. Podle Slovníku spisovného jazyka českého se jedná o lístek malého formátu z tužšího papíru se jménem majitele, popř. s jeho titulem, adresou ap. nebo podle novějšího Slovníku spisovné češtiny jde o lístek s vytištěným osobním jménem (užívaný ve společenském styku). Oproti tomu vizitka může znamenat také lístek podobného charakteru umístěný na dveřích, nebo v jiném významu i doklad, reputace. Vizitka je výraz obecně používanější, jedním z důvodů bude jistě i nespecifikovanost její podoby a také skutečnost, že ve slově navštívenka pociťujeme souvislost se slovesem navštívit, ačkoli nemusí být vždy přímou výzvou k návštěvě.
Ve vší úctě k Ústavu pro jazyk český si dovolím alespoň z části nesouhlasit. Nezpochybňuji, že slova jsou synonyma, ale neměli by být. Když se podíváme do anglicky hovořících zemí, rozlišují Business Card, tedy něco jako naše vizitka. Dále znají pojem Visiting Card a právě to bych si dovolil pokládat za navštívenku. Aby byl výčet kompletní tak ještě existuje pojem Trade Card, ale o tom později. Každopádně v tomto textu dále budeme vizitku a navštívenku rozlišovat. Další zavádějící ve výše uvedené citaci je, že navštívenka podle ní snad vybízí někoho k návštěvě. Opak je pravdou. Navštívenka v pravém slova smyslu sloužila a slouží k ohlášení návštěvy. Ukončeme již jazykové okénko a pojďme se konečně podívat na historii samotnou.
První zmínka o něčem co by se s trochou představivosti dalo nazvat předchůdcem vizitky přichází z Číny. Dřevěné destičky se jménem používali tamní úředníci. Zajímavostí je, že touto destičkou se po smrti označoval hrob zemřelého úředníka. Nicméně z Číny pochází i první opravdová vizitka. Tedy spíše navštívenka jak jsme si vysvětlili. V 15. století si místní aristokracie oblíbila navštívenky ručně psané na hedvábném papíru. Později s rozšířením do nižších vrstev byl hedvábný papír často nahrazován rýžovým. Účelem těchto navštívenek bylo ohlášení záměru někoho navštívit. Byla doručena s předstihem a hostitel se tak mohl na vzácnou návštěvu připravit. Navštívenky ohlašující návštěvu panovníků a ceremoniál jejich předávání se označuje jako Meishi. Toto pojmenování i s etiketou předávání vizitek se v asijských zemí a zejména Japonsku dochovalo do dneška.
"Vizitka a navštívenka jsou i ve slovnících uváděny jako synonyma, ovšem výraz navštívenka je mnohem úžeji vymezen. Podle Slovníku spisovného jazyka českého se jedná o lístek malého formátu z tužšího papíru se jménem majitele, popř. s jeho titulem, adresou ap. nebo podle novějšího Slovníku spisovné češtiny jde o lístek s vytištěným osobním jménem (užívaný ve společenském styku). Oproti tomu vizitka může znamenat také lístek podobného charakteru umístěný na dveřích, nebo v jiném významu i doklad, reputace. Vizitka je výraz obecně používanější, jedním z důvodů bude jistě i nespecifikovanost její podoby a také skutečnost, že ve slově navštívenka pociťujeme souvislost se slovesem navštívit, ačkoli nemusí být vždy přímou výzvou k návštěvě.
Ve vší úctě k Ústavu pro jazyk český si dovolím alespoň z části nesouhlasit. Nezpochybňuji, že slova jsou synonyma, ale neměli by být. Když se podíváme do anglicky hovořících zemí, rozlišují Business Card, tedy něco jako naše vizitka. Dále znají pojem Visiting Card a právě to bych si dovolil pokládat za navštívenku. Aby byl výčet kompletní tak ještě existuje pojem Trade Card, ale o tom později. Každopádně v tomto textu dále budeme vizitku a navštívenku rozlišovat. Další zavádějící ve výše uvedené citaci je, že navštívenka podle ní snad vybízí někoho k návštěvě. Opak je pravdou. Navštívenka v pravém slova smyslu sloužila a slouží k ohlášení návštěvy. Ukončeme již jazykové okénko a pojďme se konečně podívat na historii samotnou.
První zmínka o něčem co by se s trochou představivosti dalo nazvat předchůdcem vizitky přichází z Číny. Dřevěné destičky se jménem používali tamní úředníci. Zajímavostí je, že touto destičkou se po smrti označoval hrob zemřelého úředníka. Nicméně z Číny pochází i první opravdová vizitka. Tedy spíše navštívenka jak jsme si vysvětlili. V 15. století si místní aristokracie oblíbila navštívenky ručně psané na hedvábném papíru. Později s rozšířením do nižších vrstev byl hedvábný papír často nahrazován rýžovým. Účelem těchto navštívenek bylo ohlášení záměru někoho navštívit. Byla doručena s předstihem a hostitel se tak mohl na vzácnou návštěvu připravit. Navštívenky ohlašující návštěvu panovníků a ceremoniál jejich předávání se označuje jako Meishi. Toto pojmenování i s etiketou předávání vizitek se v asijských zemí a zejména Japonsku dochovalo do dneška.
V evropě se první použití navštívenek datuje do století sedmnáctého. Rozmach zažívají zejména ve Francii na dvoře Ludvíka XIV. Měli velikost zhruba hrací karty a byly bohatě zdobené. Často vyráběné ručně. Nic méně obsahovali pouze jméno majitele případně jeho tituly. Existovat mezi francouzskou smetánkou bez vlastní navštívenky bylo nemyslitelné. Později se rozšířili do celé evropy. V 18 a začátkem 19 století se již hojně využívali prakticky ve všech evropských zemích, včetně česka. Byli již zpravidla tištěné a ke jménu vlastníka se přidávali další věci jako je jeho postavení, místo od kud je, případně čím se zabývá. Jejich použití se příliš neměnilo oproti čínským předchůdcům, stále měli upozornit na příchod hosta.
Navštívenka továrníka ze Svobody nad Úpou
Zdroj: freiheit.cz
Navštívenka byla předána sluhovi, který měl za úkol doručit ji do rukou pána domu a ohlásit tak návštěvu. Ten ji prozkoumal a teprve po jeho svolení došlo k osobnímu setkání. Na vizitky se rukou často dopisoval konkrétní účel návštěvy "pf" pokud měl návštěvník v úmyslu blahopřát a "pc" pokud účelem návštěvy byla kondolence. Postupně paradoxně navštívenky mohli osobní návštěvu i nahradit. Nebylo vyjímkou, že třeba jako vyjádření soustrasti jste místo osobní návštěvy pouze doručili svoji navštívenku s dopsaným "pc"
( pour condolénces). Aby bylo možné rozlišit jaký účel navštívenka zrovna plní, vžilo se, že například ohlý pravý horní roh značí, že navštívenku doručil návštěvník osobně. Tušíte správně, že navštívenky s dopsaným "pf" (pour féliciter) byly předchůdci dnešních přání k novému roku.
( pour condolénces). Aby bylo možné rozlišit jaký účel navštívenka zrovna plní, vžilo se, že například ohlý pravý horní roh značí, že navštívenku doručil návštěvník osobně. Tušíte správně, že navštívenky s dopsaným "pf" (pour féliciter) byly předchůdci dnešních přání k novému roku.
Obchodní karta (Trade Card), 18. století
Zdroj: The British Museum
Ve stejné době, tedy v 17. století se navštívenky objevují i Anglii. Londýn té doby neměl formální systém číslování domů v ulicích a tak tamní obchodníci využívali navštívenky i k předání informace kde se jejich obchod nachází. Později přidali informace o nabízeném sortimentu a tak vznikly tzv. obchodní karty (Trade Cards).
Tyto karty na rozdíl od navštívenek které byly osobní neodkazovali zpravidla na konkrétní osobu a byly rozdávány na trzích, náměstích a sloužili k propagaci obchodu. Dají se tedy považovat za předchůdce letáku. Jelikož jich bylo potřeba mnohem větší množství než navštívenek, prakticky nikdy se nevyráběli ručně. K jejich výrobě se používal dřevoryt a knihtisk, byly jednobarevné. V roce 1830 se litografie vyvinula do té míry, že umožňovala tisk obchodních karet v několika odstínech. Zajímavostí je že karty byly vnímány zcela oficiálně a například opatřené podpisem plnili funkci faktury.
Tyto karty na rozdíl od navštívenek které byly osobní neodkazovali zpravidla na konkrétní osobu a byly rozdávány na trzích, náměstích a sloužili k propagaci obchodu. Dají se tedy považovat za předchůdce letáku. Jelikož jich bylo potřeba mnohem větší množství než navštívenek, prakticky nikdy se nevyráběli ručně. K jejich výrobě se používal dřevoryt a knihtisk, byly jednobarevné. V roce 1830 se litografie vyvinula do té míry, že umožňovala tisk obchodních karet v několika odstínech. Zajímavostí je že karty byly vnímány zcela oficiálně a například opatřené podpisem plnili funkci faktury.
Zpět do Francie. V roce 1854 tam místní portrétní fotograf A. A. E. Disdéri přihlásil patent přístroje, který umožňoval zachytit osm portrétů současně. Disdéri je nazval carte de visite. A právě z tohoto označení pochází nám dobře známé slovo vizitka. Disdéri je často označován jak vynálezce fotografické navštívenky, tedy karty, kde místo nebo jako doplněk jména je portrét majitele. To ovšem není pravda. Fotografickou navštívenku jako takovou vyrobil první fotograf Louis Dodéro z Marseille. 24. srpna roku 1851 napsal kritik fotografie Frances Wey článek do časopisu La Lumière, kde popisuje jak Dodéro vyrábí navštívenky se zmenšeným portrétem místo jména. Dodéro vycítil, že tyto malé portrétní fotografie by mohli najít uplatnění na oficiálních dokumentech jakým byl například lovecký lístek. Technologie výroby byla ovšem poměrně drahá a tak hledal cestu jak výrobní náklady snížit. Mezitím si ovšem Disdéri patentoval svůj rotační fotoaparát a tím ho předběhl. Disdérovi carte de visite byli celkem populární, opravdový boom ale zaznamenali až po roce 1859 kdy v květnu ve svém ateliéru vyfotografoval Napoleona III, který kuli výrobě svých fotografických navštívenek přerušil cestu do války.
Průmyslová revoluce odstartovala rozvolnění formálních zvyklostí a také vzestup střední třídy. Podnikatelé nabývali na významu a s masivním rozšířením telefonu vznikla potřeba předávání kontaktů. A tak se navštívenky postupně proměňovali ve vizitku jakou známe dnes. Navštívenka ale zcela nezmizela. Poměrně dlouho existovala vedle vizitky a zejména šlechta považovala vizitku tedy pracovní za něco podřadného.
V nejvyšších společenských kruzích se můžeme v evropě a asii setkat s navštívenkami dodnes. Naopak v americe se nikdy pořádně neuchytili. I díky tomu dnes známe spíše vizitku (v angličtině Business Card) jako nosič kontaktních informací zejména v pracovním životě.
V nejvyšších společenských kruzích se můžeme v evropě a asii setkat s navštívenkami dodnes. Naopak v americe se nikdy pořádně neuchytili. I díky tomu dnes známe spíše vizitku (v angličtině Business Card) jako nosič kontaktních informací zejména v pracovním životě.
Vizitka Abraháma Lincolna z roku 1864
Zdroj: americaslibrary.gov
V příštím díle si popovídáme o tom, jaká etiketa je svázaná se současnými vizitkami. Jak se liší v jednotlivých zemích a ...